
Liberec
Liberec je statutární město v okrese Liberec na severu Čech a krajské a univerzitní město Libereckého kraje.
Government administration · Czechia · 0 followers
Overview
Liberec je statutární město v okrese Liberec na severu Čech a krajské a univerzitní město Libereckého kraje. Se svými přibližně 108 tisíci obyvateli je páté největší město v Česku. Spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními obcemi vytváří širší sídelní aglomeraci s 220 tisíci obyvatel. V katastrálním území města se jako enkláva nachází obec Stráž nad Nisou. Liberec je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 i jeho hlavním městem.
Interested in working with us in the future?
Follow to see new jobs and posts in your feed.
No news yet.
About
Liberec je statutární město v okrese Liberec na severu Čech a krajské a univerzitní město Libereckého kraje. Se svými přibližně 108 tisíci obyvateli je páté největší město v Česku. Spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními obcemi vytváří širší sídelní aglomeraci s 220 tisíci obyvatel. V katastrálním území města se jako enkláva nachází obec Stráž nad Nisou. Liberec je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 i jeho hlavním městem.
Kaynak: Wikipedia · CC BY-SA 4.0
Poloha

Liberec se nachází zhruba 91 km severo-severovýchodně od Prahy a 99 km severo-severozápadně od Hradce Králové. Město leží v Liberecké kotlině Žitavské pánve mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem jižně a Jizerskými horami severovýchodně. Pata radnice je ve výšce 374 m n. m., nejvyšším bodem katastru města je vrchol Ještědu (1012 m n. m.), nejnižší je hladina Nisy v severní části Machnína (325 m n. m.). Městem protéká Lužická Nisa a její přítoky, například Černá Nisa a Harcovský potok, na němž leží Harcovská přehrada. Přirozenými vodními plochami jsou rybníky: například Vesecký (tzv. Teich), Kačák (Žabák) v Krásné Studánce či rybník Seba (hráz) v Janově Dole.
Liberec se do roku 1939 rozprostíral na ploše 6,2 km², což dnes představuje historický střed města. Po připojení 11 obcí 1. května 1939 se město rozrostlo o dalších 23 obcí v letech 1954, 1963, 1976, 1980 a 1986. Po roce 1989 se naopak čtyři obce od města oddělily. Rozloha katastru města tak činí 106,09 km². Z toho tvoří 35,2 % zemědělská půda, přes polovinu jí jsou louky a pastviny. Dvě třetiny nezemědělské půdy tvoří půda lesní (celkem 39,9 % rozlohy). Sousedními obcemi sídla jsou Chrastava, Rádlo, Janov nad Nisou, Jablonec nad Nisou, Bedřichov, Proseč pod Ještědem, Jeřmanice, Stráž nad Nisou, Dlouhý Most, Šimonovice, Světlá pod Ještědem, Mníšek, Kryštofovo Údolí a Nová Ves.
Podnebí
Podnebí Liberce určuje jeho poloha v kotlině mezi dvojicí horských masivů. Protože jsou tyto horské hřebeny překážkou proudění vlhkého atlantického vzduchu, jsou ve městě poměrně hojné srážky. Jejich průměrný úhrn je 803,4 mm ročně – nejdeštivějším měsícem je srpen s 88,4 mm, nejsušší je únor s 46,2 mm. Průměrná teplota vzduchu je 7,2 °C, nejteplejším měsícem je červenec s 16,2 °C, nejchladnější leden, kdy průměrná teplota činí −2,5 °C.
Název
Původ názvu města je stále nejasný, býval předmětem mnoha diskusí, často dokonce národnostně podbarvených. Patrně nejstarším doloženým tvarem názvu je Reychinberch z roku 1352 a Raichmberg (1369). Přípona -berg znamená německy „hora“ a reich „bohatý“. Protože však tehdejší osada zvláštním bohatstvím neoplývala, považuje se název buď za přání osadníků, nebo za název přinesený z Německa.
Český ekvivalent jména vznikl zkomolením: Rychberk (1545), Lychberk (1592), Libercum (1634), Liberk (1790) a konečně Liberec (1845). V případě, že po sobě následovala v jednom slově dvě písmena „r“, docházelo v lidové mluvě ke změně jedné z nich na „l“, podobným vývojem prošel také název osady Liberk (původně Rehberg či Richnberg) u Rychnova nad Kněžnou. Přípona -ec se do slova dostala přes přídavné jméno „liberecký“.
Městské symboly
Znak města Liberce tvoří stříbrný štít, na kterém je hradební zeď rubínové barvy s dvojicí věží a cimbuřím. Na stříbrných závěsech zavěšené zlaté veřeje brány jsou otevřené, horní polovinu brány uzavírá zlatá padací mříž se stříbrem kovanými špičkami. V každé z věží se nachází otevřená branka, nad kterou je střílna a podlouhlé okénko dělené křížem. Věže mají stříšku rubínové barvy zakončenou zlatou makovicí s modrým, vlajícím praporkem. Na zdi nad bránou visí štít lazurově modré barvy se stříbrným kolem, které bylo znakem Redernů. Na cimbuří mezi věžemi stojí rozkročen zlatý lev s korunkou na hlavě, červeným jazykem a vztyčeným ocasem.
List městské vlajky se dělí na dva vodorovné pruhy, červený nahoře a bílý dole. List má poměr šířky k délce 2:3. V jeho žerďové polovině je znak města ve španělském štítě.
Předchozí městské logo bylo tvořené stylizovanými siluetami dvojice nejvýznamnějších staveb města: radnice a hotelu Ještěd, kde levá část radnice a pravá část hotelu jsou spojeny v jeden celek. Logo bylo doplněno malým nápisem Liberec.
Současné logo, používané od roku 2017, tvoří jednoduchá šipka vzhůru ^, která symbolizuje Ještěd, a výrazný nápis Liberec.
Historie

Středověk: Skromné počátky v 13. a 14. století
Patrně na konci 13. století začala na obchodní cestě z Čech do Lužice, na brodě přes Harcovský potok, vznikat osada, kde si obchodníci mohli po náročném přechodu Ještědského hřebene odpočinout. První zmínka o této obci je z roku 1352 (původní název Reychinberch). V té době byl Liberec proti sousednímu Hrádku nad Nisou nebo Frýdlantu bezvýznamný.
16. století: Povýšení na město
Prvními významnými vlastníky okolního území byli Bieberštejnové, svobodní páni původem ze Saska. Když v roce 1551 vymřela frýdlantská větev Bibrštejnů po meči, prodal císař Ferdinand I. panství Frýdlant, Liberec a Závidov za 40 000 tolarů šlechtici Bedřichovi z Redernu. Redernové se zasloužili především o rozvoj města, byli svobodní páni původem ze Slezska, kteří založili liberecký zámek s nádhernou kaplí, špitál a další stavby a za jejichž panování císař Rudolf II. roku 1577 povýšil Liberec na město. Na znaku nového města je od té doby znak Redernů – stříbrné vozové kolo. Kateřina z Redernu dala také podnět k budování kamenné radnice v letech 1599–1603. Ve stejné době již určovaly ráz města první kamenné stavby. Postavili také u řeky Nisy v roce 1561 Panský pivovar. Zásluhou jejich hejtmana Joachima Ulricha z Rosenfeldu byly vydlážděny hlavní ulice a v roce 1565 bylo vybudováno dřevěné vodovodní potrubí, na které bylo napojeno několik kašen. Liberec tehdy měl 57 domů v okolí bývalého Staroměstského náměstí (dnešní Dr. Edvarda Beneše). Ve městě žilo přibližně 600 obyvatel. Soupis obyvatel z roku 1560 obsahoval pouze německá jména.
17. století: Počátky textilnictví
Když Redernové po Bitvě na Bílé hoře vynuceně opustili Frýdlantsko i Liberecko, získal toto panství za 150 000 zlatých Albrecht z Valdštejna, pozdější vévoda frýdlantský. Ten město pověřil zvýšenou výrobou sukna, do kterého oblékal svou armádu. Založil také Nové Město v oblasti dnešního Sokolovského náměstí zastavěné hrázděnými domy. Poslední tři tyto „Valdštejnské domky“ (vzniklé ovšem až kolem roku 1680) zůstávají ve Větrné ulici. Po vévodově smrti připadl Liberec hraběti Matyáši z Gallasu, jehož rod pocházel z pomezí dnešních Korutan a Itálie.
Obyvatelstvo
Podle sčítání 1921 zde žilo v 2 514 domech 34 985 obyvatel, z nichž bylo 18 453 žen. 4 894 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 27 929 k německé a 130 k židovské. Žilo zde 29 139 římských katolíků, 2 725 evangelíků, 173 příslušníků Církve československé husitské a 1 312 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 3 072 domech 38 568 obyvatel. 6 314 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 30 023 k německé. Žilo zde 30 285 římských katolíků, 3 294 evangelíků, 889 příslušníků Církve československé husitské a 1 392 židů.
Od konce druhé světové války počet obyvatel Liberce stále stoupal. V roce 1985 přesáhl stotisícovou hranici, pak začal počet libereckých občanů klesat, v roce 1998 až pod hranici sta tisíc, o sedm let později ale došlo k obratu a v roce 2009 se opět vrátil mezi stotisícová města. Kromě toho do města také dojíždí přes 10 tisíc lidí za prací i za studiem. Vlastní aglomerace Liberec – Jablonec nad Nisou, do níž kromě těchto dvou jádrových měst spadá dalších 45 okolních obcí, má zhruba 220 tisíc obyvatel.
Pamětihodnosti

Jedním ze symbolů města je liberecká radnice, novorenesanční stavba z roku 1893, která nahradila starou radnici z let 1599–1603 (původně renesanční stavba s věží a štítem stavitele Marcuse Antonia Spazia de Lancia), jejíž půdorys je naznačen v dlažbě náměstí Dr. E. Beneše. Širším symbolem nejen města, ale i kraje je hotel a vysílač na Ještědu. Významnou památkou je také liberecký zámek, vystavěný v 80. letech 16. století Rederny a rozšiřovaný ještě v prvním desetiletí 17. věku včetně zámecké kaple, jejíž dosud dochovaný renesanční interiér patří k nejcennějším sakrálním prostorám ve městě. Nejstaršími dochovanými stavbami jsou tzv. Valdštejnské domky ve Větrné ulici z let 1678–1681. Na Zámeckém kopci (375 m n. m.) se nachází zřícenina hradu Hamrštejn, nad Libercem lze také nalézt Libereckou výšinu, restauraci a rozhlednu postavenou v letech 1900–1901. Na břehu Lužické Nisy byl roku 1771 postaven tzv. Šolcův dům, patrový roubený domek, kde dnes sídlí správa CHKO Jizerské hory. V údolí Harcovského potoka se nachází bývalé sídlo rodiny textilních průmyslníků Liebiegů z roku 1897, tj. Vila Theodora Liebiega mladšího. Naopak u městského zámku je možné navštívit Vilu Johanna Liebiega mladšího, postavenou v novorenesančním slohu mezi roky 1871 a 1872, kde až do konce roku 2013 sídlila Oblastní galerie v Liberci, od roku 2014 je v bývalých městských lázních.
Novorenesančních staveb je ve městě řada, zejména Divadlo F. X. Šaldy, postavené vídeňskými architekty Fellner a Helmer v letech 1882–1883. Divadelní opona pochází od Gustava Klimta. Dále městské lázně z let 1901–1902 nebo budova spořitelny, vystavěná v letech 1888–1891 dle projektu Miksche a Niedzielskiho. Hlavní průčelí je orientováno do Felberovy ulice, delší postranní fasáda je orientována do parku. Třípodlažní dům je na východní straně zvýšený o suterén dostavěný r. 1891 A. Bürgerem. Dům je novorenesanční, vnějšek je členěn pilastry a polosloupy, má okrové zbarvení díky obkladu z hořického pískovce. Vstup je zdoben dvěma toskánskými sloupy, které nesou trojúhelníkový štít podepřený triglyfy a metopami (deska dórského vlysu, obvykle s reliéfní výzdobou). Autorem plastik na fasádě je R. Weyr. Na nárožích atiky jsou obelisky sejmuté ze staré radnice. V interiéru jsou sloupky s dříky z hlazené mauthausenské žuly a s hlavicemi z caraského mramoru, mramorové schodiště s kovovým uměleckým zábradlím. Stropy jsou zdobeny sádrovou a stěny mramorovou štukou, na obojím jsou medailony osobností, jež se zasloužily o postavení spořitelny.
Správa a členění města

Liberecký kraj má rozlohu 3163 km² a žije v něm zhruba 440 tisíc obyvatel. Okres Liberec se skládá z 59 obcí, liberecký obvod obce s rozšířenou působností z 28 obcí.
V oblasti justice zde působí okresní soud i pobočka ústeckého krajského soudu (existují však dlouhodobé snahy o osamostatnění pobočky), stejně jako okresní a pobočka krajského státního zastupitelství. Existuje zde také samostatné krajské ředitelství Policie České republiky.
Členění města
Liberec má 26 katastrálních území a člení se na 33 místních částí nazývaných městské čtvrti, přičemž 32 je spravováno přímo libereckým magistrátem a zastupitelstvem a Vratislavice nad Nisou jsou samosprávný městský obvod. Městské čtvrti se tradičně číslují římskými číslicemi, na počátku 90. let se ale osamostatnily Liberec XXVI-Stráž nad Nisou, Liberec XXVII-Svárov, Liberec XXXVI-Dlouhý Most, Liberec XXXVII-Jeřmanice, Liberec XXXVIII-Minkovice a Liberec XXXIX-Šimonovice.
Městský obvod Vratislavice nad Nisou (Liberec XXX).
Hospodářství

Textilní průmysl
Tradičním průmyslem ve městě byl vždy textilní průmysl – zejména soukenictví a plátenictví. První soukeničtí mistři Urban Hoffmann ze Zawidówa a Christoph Krause vyučený ve Frýdlantě přišli do Liberce roku 1579.
Zpracovávali vlnu z ovčínů na redernských panstvích a od konce 16. století ji také dováželi z okolních panství. V letech 1579–1580 zřídilo společenstvo soukeníků vlastní barvírnu a vrchnost nechala postavit valchu. Díky tomu se zlepšila kvalita sukna, se kterým se začalo obchodovat na výročních trzích. Díky narůstajícímu významu obchodu se suknem vydala[kdo?] 21. února 1599 městu příslušné privilegium, kterým byl formálně ustaven liberecký soukenický cech. Po založení měl 10 mistrů, rychle se však rozrůstal – během dvaceti let přibylo dalších 23 mistrů soukenického řemesla a jeho členové se stali nejbohatšími a nejváženějšími občany města.
Rozvoj soukenictví nastal za Albrechta z Valdštejna v souvislosti s jeho postavením v čele armády. Objem vévodových objednávek nových uniforem byl značný, platil však údajně málo a vyžadoval krátké termíny dodávek. Proto byly lepším zdrojem příjmů soukeníků objednávky sukna od jeho důstojníků a úředníků. Kvůli narůstajícímu objemu výroby přijal cech dalších 75 mistrů a měl na 103 tovaryšů. Roku 1632 byla postavena nová valcha a roku 1633 také barvírna.
Po třicetileté válce výroba prudce poklesla kvůli početné emigraci v důsledku protireformace. I přes nepříznivou hospodářskou situaci a velké dávky odváděné Gallasům se Liberec stal v 18. století největší výrobnou sukna v Čechách. Roku 1728 měl soukenický cech 419 členů, za ním zaostával i cech plátenický. Jeho členové pracovali hlavně v příměstských čtvrtích, ve městě samotném bylo 60 mistrů – asi desetina celkového počtu tkalců lnu na Liberecku. Zatímco v Linci vznikla první manufaktura na výrobu jemného sukna roku 1672, liberecké cechy se „novotám“ usilovně bránily a dokonce požadovaly zničení manufaktury založené roku 1710 v Plánici u Klatov. Kvalita cechovního sukna se však postupně ukazovala jako horší než kvalita sukna z manufaktur, vláda se pokoušela modernizovat výrobu sukna v mocnářství postupným omezováním cechovních privilegií a vyjímáním stále více výrobců z cechovní pravomoci.
Doprava

Městská hromadná doprava se skládá ze čtyř tramvajových linek a 39 denních a šesti nočních linek městských autobusů. Tramvaje vyjely poprvé v roce 1897. Provozovatelem liberecké MHD je Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou a je zapojena do Integrovaného dopravního systému Libereckého kraje. Centrem je terminál ve Fügnerově ulici.
Železniční doprava byla do Liberce zavedena roku 1859, kdy byly otevřeny tratě do Pardubic a německé Žitavy. Z města vychází pět jednokolejných a neelektrizovaných železničních tratí začleněných do celostátní dráhy, s výjimkou tratě do Tanvaldu a Harrachova, což je regionální dráha. Nejvýznamnější nádraží s názvem Liberec bylo postaveno v roce 1859. Má pět nástupišť přístupných dvěma podchody s výtahy, je vybaveno audiovizuálním informačním systémem. Dalšími jsou nádraží Liberec-Horní Růžodol na trati 086 nebo frekventovaná zastávka nejblíže centru Liberec-Rochlice na trati 036. Na území Liberce je 11 železničních stanic a zastávek, a to: Liberec, Liberec-Horní Růžodol, Liberec-Rochlice, Pilínkov, Proseč nad Nisou, Vesec u Liberce, Vratislavice nad Nisou, Karlov pod Ještědem, Machnín, Machnín hrad a Ostašov. Cesta vlakem do Prahy přesto trvá nejméně dvě a půl hodiny; připravovaná modernizace trati ji má zkrátit na 69 minut.
Silniční doprava je na Liberecku tvořena zejména silnicí I/35 (E442), na kterou v Turnově navazuje dálnice D10 na Prahu. Další silnice míří do Jablonce nad Nisou, odtud dále do Harrachova a do Polska (I/14), Hrádku n. Nisou a německé Žitavy (I/35), Nového Boru, Ústí nad Labem, a Frýdlantu (I/13). Příměstskou autobusovou dopravu zajišťuje zejména ČSAD Liberec, přímé expresní linky do Prahy provozují dopravci RegioJet a FlixBus.
Lanová doprava má význam zejména v oblasti Ještědu. České dráhy provozovaly kabinovou lanovou dráhu na Ještěd, jejíž dolní stanice se nacházela v libereckém Horním Hanychově. Po pádu kabiny 31. října 2021 je však mimo provoz. Město Liberec chce dráhu převzít do vlastních rukou. Nová lanová dráha s prodloužením až k tramvaji bude modernizována a upravena, poprvé by měla vyjet až v roce 2029. Další čtyři lanovky v okolí Liberce provozují soukromé společnosti.
Kultura a zábava

Městské Divadlo F. X. Šaldy je třísouborové; kromě historické budovy je druhou scénou Malé divadlo. Ve městě se dále nachází Krátké a úderné divadlo, či loutkové Naivní divadlo. Také se zde koná pravidelný festival loutkového divadla Mateřinka, zaměřený na děti předškolního věku. Dříve zde fungovala např. kina Varšava a Lípa, vytlačila je však multikina Cinestar v OC NISA a Cinema City v OC FORUM.
Ze vzdělávacích institucí jsou významné Krajská vědecká knihovna, v jejímž rámci působí i nová synagoga, dále Severočeské muzeum v Liberci, Oblastní galerie Lázně Liberec, Botanická zahrada Liberec (rovněž nejstarší v Česku), IQLANDIA, IQPARK, Technické muzeum a DinoPark.
Zoologická zahrada Liberec je nejstarší v Česku, disponuje širokou škálou fauny (asi 143 druhů na 13 ha), včetně velkých savců, jako jsou sloni, žirafy, lachtani a bílí tygři, kteří jsou genetickou anomálií, a proto velmi vzácní. Zoo se podílí na šlechtitelských činnostech u ohrožených druhů, aby pomohla zachovat genofond.
Další zábavní instituce jsou Dům kultury Liberec, Lidové sady (kulturní a společenské centrum postavené v letech 1900–1901 na konečné tramvaje), Centrum Babylon Liberec, jehož součástí je aquapark, další zábavní atrakce a hotelový komplex s wellness, dále Obchodní centrum Nisa Liberec, největší obchodní, kulturní a společenské centrum na sever od Prahy, a Obchodní centrum Forum Liberec přímo v centru města.
Školství a vzdělávání
V Liberci je 36 mateřských škol a 26 základních škol (z toho jedna nižšího stupně a jedna umělecká). Dále 6 středních odborných učilišť a 15 středních odborných škol, včetně škol zdravotnických, čtyři vyšší odborné školy a tři gymnázia, zejm.:
Střední průmyslová škola stavební Liberec,
Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola Liberec, která vznikla v roce 2023 sloučením Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnická a Vyšší odborné školy Liberec (SPŠSE a VOŠ) a Střední průmyslové školy textilní (SPŠT),
Obchodní akademie a Jazyková škola Liberec,
Gymnázium a střední odborná škola pedagogická Liberec,
a soukromé Doctrina – Podještědské gymnázium, s. r. o.
Z vysokých škol zde funguje zejména Technická univerzita v Liberci, známá výzkumem textilních technologií a nanotechnologií. Kromě ní pak pobočky Vysoké školy Karla Engliše v Brně a Metropolitní univerzity Praha. Vědu a výzkum kromě Technické univerzity provádí také Výzkumný ústav textilních strojů.
Sport

Okolí Liberce i město samo skýtá množství příležitostí k nejrůznějším sportům. K rekreačnímu sportování využívají místní obyvatelé okolních hor, jež vytvářejí ideální podmínky zejména pro turistiku, cykloturistiku nebo běh na lyžích. Na Ještědu je vybudován sportovní areál určený pro sjezdové lyžování, běh na lyžích a skoky na lyžích, pro běh na lyžích byl vybudován běžecký areál ve Vesci. Ke sportování přímo ve městě slouží moderní multifunkční Home Credit Arena, která je domovem extraligového hokejového klubu Bílí Tygři Liberec, fotbalový Stadion U Nisy, domovský stadion Slovanu Liberec, nebo plavecký bazén.
Liberečtí sportovci mají zastoupení v nejvyšších republikových i mezinárodních soutěžích. Nejúspěšnějšími sporty jsou basketbal, volejbal, lední hokej, fotbal, florbal, házená, orientační běh, karate, lyžování a judo.
Od roku 2001 se v Liberci každoročně koná Memoriál Zuzany Krejčové v běhu na 800 metrů. Od roku 2013 se každoročně v srpnu koná mezinárodní tenisový ATP challenger Svijany Open.
Sportovní kluby
Vem Camará Capoeira Liberec – klub capoeiry
TJ Harcov Liberec – oddíl Všestrannosti, atletika, florbal, vybíjená
ASO lyžování Dukla Liberec – armádní sportovní středisko lyžování
TJ Sokol Františkov – tělocvičná jednota Sokol Liberec 3-Františkov
Liberec Titans – klub amerického fotbalu
Sport Aerobic Liberec – klub gymnastického aerobiku
TJ Slovan Vesec – badmintonový prvoligový klub
VSK Slavia Technická univerzita Liberec – badmintonový prvoligový klub
A dalších přibližně 50 sportovních klubů z různých odvětví.
Osobnosti
Osobnosti spjaté s městem
Johann Liebieg (1802–1869), velkopodnikatel, zakladatel rodu Liebiegů, baron, představitel libereckého textilního průmyslu
Eduard Clam-Gallas (1805–1891), velkostatkář, český a rakouský šlechtic, rakouský generál, čestný občan města
Václav Šamánek (1846–1916), lékař, organizátor českojazyčného školství a kultury, žil a zemřel v Liberci
Karl Kostka (1870–1957), poslanec, senátor a starosta Liberce
Ferdinand Porsche (1875–1951), německý automobilový konstruktér, rodák z Vratislavic nad Nisou
Max Kühn (1877–1944), architekt a pedagog, žil a zemřel v Liberci
Konrad Henlein (1898–1945), sudetoněmecký separatista, čestný občan města, rodák z Vratislavic nad Nisou
Miklós Radnóti (1909–1944), maďarský básník, byl studentem liberecké Vyšší tkalcovské školy
Svatopluk Technik (1913–2010), architekt, pedagog; rodák z Rašovky, vytvořil první poválečný územní plán města, navrhl Králův Háj, zachránil Valdštejnské domky
František Peterka (1922–2016), herec, dlouhodobě působil v Divadle F. X. Šaldy, do své smrti žil v Liberci
Vladimír Zikmund (1925–2020), epidemiolog, který se významně podílel na eradikaci pravých neštovic
Jiřina a Milan Uherkovi (1930–1989, 1925–2012), zakladatelé a sbormistři dětského pěveckého sboru Severáček
Karel Hubáček (1924–2011), architekt, držitel Perretovy ceny za vysílač na Ještědu, žil v Liberci
Franz Peter Künzel (* 1925), redaktor, překladatel české literatury
Miloš Zapletal (1930–2025), spisovatel literatury pro mládež, skautský redaktor a činovník
Jaroslav Velinský (1932–2012), spisovatel a hudebník; žil v Liberci 1959–1968 a zachytil tehdejší atmosféru v řadě svých románů
Miloslav Nevrlý (* 1933), zoolog, publicista, spisovatel, cestovatel, turista a skaut
Jan Šolc (* 1938), disident, politik, pedagog, čestný občan města Liberce (19. března 2018)
Přemysl Sobotka (* 1944), senátor ODS (2004–2010 předseda Senátu) a rentgenolog, žije v Liberci od roku 1945
Odkazy
Literatura
Kolektiv autorů. Liberec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 536 s. ISBN 978-80-7422-484-3.
KARPAŠ, Roman, a kol. Kniha o Liberci. Liberec: Dialog, 1996.
KARPAŠ, Roman; MOHR, Jan; VURSTA, Pavel. Kouzlo starých pohlednic Liberecka. Externí spolupráce Markéta Lhotová. Liberec: Agentura 555, 1997. ISBN 80-238-1496-6.
NIŽNANSKÝ, Branislav (ed.), HÁJEK, Vojtěch a kol. Využití starých plánů při studiu současného území Liberce: Husova ulice v prostoru a čase. Vyd. 1. V Liberci: Technická univerzita, 2012. 107 s. ISBN 978-80-7372-928-8
ŘEHÁČEK, Marek. Liberec, průvodce po městě a okolí. Liberec: Kalendář Liberecka, 1998.
Řeháček, M.; Liberecká radnice a Liebiegova vila; Kalendář Liberecka, Liberec; 2005
SEKYRA, Marek – SIMM, Otokar. Ještědské květy : antologie libereckých německy píšících autorů (19. století a 1. polovina 20. století) = Jeschkenblumen. 1. knižní vyd. Liberec : Krajská vědecká knihovna v Liberci, 2008. 215 s. ISBN 978-80-85874-45-7
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Liberec na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Liberec ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Liberec v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Liberec ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Liberec
Liberec v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Liberecký přetisk českých známek během sudetské krize
Turistický portál města Liberec, Městské informační centrum Liberec
PhDr. Zdeněk Brunclík : Od osady k metropoli severních Čech
Kaynak: Wikipedia – Liberec · CC BY-SA 4.0
Administrative division
Liberec consists of 33 municipal parts (in brackets population according to the 2021 census):
In the early 1990s, some parts became independent municipalities: Stráž nad Nisou (formerly Liberec XXVI-Stráž nad Nisou and Liberec XXVII-Svárov), Dlouhý Most (formerly Liberec XXXVI-Dlouhý Most), Jeřmanice (formerly Liberec XXXVII-Jeřmanice) and Šimonovice (formerly Liberec XXXVIII-Minkovice and Liberec XXXIX-Šimonovice).
Vratislavice nad Nisou is declared a self-governing borough, while the rest of the city is governed directly.
Etymology
The oldest known names of the city are German, Reychinberch (1352) and Reychmberg (1369), meaning "rich/resourceful mountain" (reicher Berg in modern German). It was also spelled Reichenberg (1385–1399) and Rychmberg (1410).
The Czech equivalent originated as a distortion: Rychberk (1545), Libercum (1634), Liberk (1790), and finally Liberec (1845). In Czech, words starting with "R" were often dissimilated into "L". Since then, the city was known as Liberec in Czech and as Reichenberg in German.
Geography

Liberec is located about 80 kilometres (50 mi) northeast of Prague. Most of the municipal territory lies in the Zittau Basin. In the northeast, the territory extends into the Jizera Mountains and to the eponymous protected landscape area. In the west, the territory extends into the Ještěd–Kozákov Ridge and includes the highest point of Liberec and of the entire Ještěd–Kozákov Ridge, the mountain Ještěd at 1,012 m (3,320 ft) above sea level.
Liberec is situated on the Lusatian Neisse River. The largest body of water is Harcov Reservoir (also called Liberec Dam). The reservoir is located inside the built-up area on the Lusatian Neisse's tributary, the stream of Harcovský potok. Today it serves mainly as a recreational place for the residents of Liberec, but it was originally designed to protect the city from floods and as a water reservoir for industrial use. It is also important as a biotope with the occurrence of protected animals.
Climate
Liberec has a humid continental climate (Köppen: Dfb; Trewartha: Dcbo). The annual average temperature is 8.3 °C (46.9 °F), the hottest month in July is 18.0 °C (64.4 °F), and the coldest month is −1.2 °C (29.8 °F) in January. The annual precipitation is 845.3 millimetres (33.28 in), of which July is the wettest with 107.1 millimetres (4.22 in), while April is the driest with only 41.3 millimetres (1.63 in). The extreme temperature throughout the year ranged from −32.8 °C (−27.0 °F) on 11 February 1929 to 37.4 °C (99.3 °F) on 16 July 1928.
History

11th–16th centuries
In the 11th or 12th century, a settlement named Habersdorf, which was the predecessor of Liberec, was established on the trade route from Bohemia to Lusatia by Czech settlers and German colonizers. In the 13th century, a second settlement named Reichenberg was established near the first one. The two settlements later merged. The first written mention of Liberec under its German name Reichenberg is from 1352.
Starting in 1278, the area was owned by the noble Bieberstein family. Reichenberg suffered from the passing through of troops during the Hussite Wars, then was burned down in 1469 during a battle with the army of King George of Poděbrady. After the Biebersteins died out, the Frýdlant estate, which included Reichenberg, was bought by the Redern family in 1558. The Rederns contributed significantly to the development of the settlement, as they built new buildings, modernized the settlement and laid the foundation of the textile industry. In 1577, Reichenberg was promoted to a town by Emperor Rudolf II. He gave the town the coat of arms it still uses today.
17th–19th centuries
From 1600, the town was administered by Kateřina of Redern, who obtained the right to trade in salt for the town, had a chapel added to the castle and contributed to the construction of the town hall. When the Redern family was forced to leave Reichenberg after the Battle of White Mountain (1620), it was acquired by Albrecht von Wallenstein. After his death it belonged to the Gallas and Clam Gallas families, who did not care much about the town. The prosperous local industry was interrupted by the Thirty Years' War and a great plague in 1680. The crises resulted in a series of harshly suppressed serf uprisings.
In the 18th century, Reichenberg flourished. The number of inhabitants tripled and the cloth industry was very successful. The Battle of Reichenberg between Austria and Prussia occurred nearby in 1757 during the Seven Years' War, but the town continued to develop. During the 19th century, the town became the centre of textile industry for all of Austria-Hungary. In 1850, it became a self-governing city.
Economy
The largest employers with headquarters in Liberec and at least 1,000 employees are:
The Liberec-Jablonec agglomeration was defined as a tool for drawing money from the European Structural and Investment Funds. It is an area that includes the cities of Liberec and Jablonec nad Nisou and their surroundings, linked to the cities by commuting and migration. It has about 227,000 inhabitants.
Transport

Liberec city transport provides bus and tram lines. The first tram was used in Liberec in 1897. Liberec shares the 1,435 mm (4 ft 8+1⁄2 in) standard gauge tramway line which connects it to its neighbouring Jablonec nad Nisou. There are also two city lines with 1,435 mm (4 ft 8+1⁄2 in) standard gauge. The first connects Horní Hanychov (next to the cable car to Ještěd) and Lidové Sady via Fügnerova. The second connects Dolní Hanychov and Lidové Sady via Fügnerova (only during workdays). There are also four historical trams. In the city centre there are two tracks as a memorial; in the past trams were used also on the central place in front of the city hall.
The European route E442 passes through Liberec.
A private international airport is located in Liberec XX-Ostašov.
Education and science

Technical University of Liberec was founded in 1953 as "University of Mechanical Engineering in Liberec", later being renamed in 1995, as it now offered a wider range of subjects. It is known especially for its research in the field of textile engineering. It has about 9,000 students in six faculties (Mechanical Engineering, Textile Engineering, Arts and Architecture, Mechatronics Informatics and Inter-Disciplinary Studies, Science-Humanities and Education, and Economics), and it also comprises the Institute for Nanomaterials, Advanced Technologies and Innovation.
Regional Research Library in Liberec is a general public science library, aiming at general education in the region. It was founded in 1900 after the municipal council decided to establish a municipal library, and hosts a large collection of Germano-Slavica and Sudetica (periodicals and books in German language from Bohemia). A new building on the site of the Old Synagogue, which was burnt down by the Nazis in November 1938, was completed in 2000 and also houses a modern New Synagogue.
Culture
Mateřinka is a theatre festival held biennially in June.
Since 2020 Liberec has hosted Anifilm, an annual international festival of animated films.
Sport

The city is home to FC Slovan Liberec, a football club founded in Liberec which plays in the Czech First League, the top tier. Slovan Liberec is one of the most successful clubs in the Czech Republic, having won three league titles. There is also SK VTJ Rapid Liberec. It plays in one of the lowest divisions.
The ice hockey team HC Bílí Tygři Liberec play in the Czech Extraliga, the national top tier. It plays in Home Credit Arena.
Liberec has hosted two European Luge Championships, having done so in 1914 and 1939. In 2009, it hosted the FIS Nordic World Ski Championships. The Ski Jumping World Cup always comes to Liberec in January. The World Karate Championships took place in May 2011.
In 2015, Liberec hosted the 2015 World Mountain Bike Orienteering Championships.
Motorcycle speedway takes place at the Pavlovický Stadion. It was built in 1930. The most important event that was run on it was the semi-final of the Under-21 World Championship in 2019. The team Start Gniezno Liberec race at the stadium.
Sights

The main landmark and one of the symbols of the city is the Ještěd Tower on the Ještěd mountain, which is used as a transmitter, observation tower and hotel. It was built in 1966–1973 according to the design by the architect Karel Hubáček. It is the most important monument in the city, protected as a national cultural monument since 2006. The building has won many architectural awards and a poll for the most important Czech building of the 20th century.
Among the most valuable buildings of the city centre is the Liberec City Hall. It was built in the Neo-Renaissance style in 1888–1893, according to the design by Franz Neumann. It has three towers; the highest of them is 61 m (200 ft) high. In the summer season, the interiors and one of the towers are open to the public. Since 2024, it has been protected as a national cultural monument.
The Liberec Castle was built in several stages, the oldest part was built in the Renaissance style in 1582–1583. After World War II, it was in a state of disrepair, after which it was insensitively reconstructed and used by a glass manufacturer. The castle has not been used since 1997 and is gradually deteriorating.
A notable building is the F. X. Šalda Theatre. It was built in the Neo-Renaissance style in 1881–1883. A valuable element is the curtain with the theme Triumph of Love, made by Gustav Klimt, Ernst Klimt and Franz von Matsch.
The North Bohemian Museum was founded in 1873 as the first arts and crafts museum in the Czech lands. The current museum building dates from 1898. It was designed by the architect Friedrich Ohmann and built by Hans Grisebach in the romantic-historicist style. The building has a 41 m (135 ft) high tower, which is a replica of the Liberec City Hall tower.
Liberecká výšina is a significant landmark of the eastern part of the city. It is a restaurant with a 25 m (82 ft) high observation tower, built in the style of a medieval castle. It was built in 1900–1901 and its look is inspired by the watchtower of the Nuremberg Castle.
Kaynak: Wikipedia – Liberec · CC BY-SA 4.0
