Overview
Pardubice jsou univerzitní a statutární město v okrese Pardubice na východě Čech, metropole Pardubického kraje s výraznou správní, obytnou, obslužnou a výrobní funkcí pardubicko-hradecké aglomerace. Leží ve východní části Polabí na soutoku řek Labe a Chrudimky, přibližně sto kilometrů východně od Prahy a dvacet kilometrů jižně od Hradce Králové v nadmořské výšce přibližně 220 metrů.
Interested in working with us in the future?
Follow to see new jobs and posts in your feed.
No news yet.
About
Pardubice jsou univerzitní a statutární město v okrese Pardubice na východě Čech, metropole Pardubického kraje s výraznou správní, obytnou, obslužnou a výrobní funkcí pardubicko-hradecké aglomerace. Leží ve východní části Polabí na soutoku řek Labe a Chrudimky, přibližně sto kilometrů východně od Prahy a dvacet kilometrů jižně od Hradce Králové v nadmořské výšce přibližně 220 metrů.
Kaynak: Wikipedia · CC BY-SA 4.0
Název

Původní ves, doložená v roce 1295, nesla název Pordoby. Místní jméno tedy dříve znělo Pordobice (1318 „de Pordobitz“), tj. „ves lidí Pordobových“. Pordobice se nacházely na území dnešní čtvrti Pardubičky, jihovýchodně od středu města. Dle jedné teorie jméno do Polabí přinesli z Polska mniši řádu cyriaků (podle polského místního jména Porydęb), kteří spravovali zdejší kapli svatého Jiljí. Dle jiné teorie existovalo pojmenování „in Pordabii“ v listině z roku 1295, tedy ještě před příchodem zmíněných mnichů, a naopak polská místní jména jsou odkazem na české Pardubice.
Hláskovou změnu Pordob- na Pardub- lze vysvětlit snahou po disimilaci dvou -o- a možná i mylnou asociací se spojením „pár dubů“, popřípadě osobním jménem Pardus; výklad není zcela jistý. Německá podoba názvu města zní Pardubitz.
Dějiny

První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. potvrdil zdejší klášter cyriaků a kostel svatého Bartoloměje.
Pánové z Pardubic a Pernštejnové
Prvním vlastníkem Pardubic na začátku 14. století byl Púta z Dubé. Kolem roku 1325 vyměnili jeho synové Pardubice s rytířem Arnoštem z Hostýně. Jeho syn Arnošt z Pardubic byl prvním pražským arcibiskupem. Na scénu nastoupil šlechtický rod pánů z Pardubic, kteří měli ve svém znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Arnoštova závěť z roku 1340 je prvním dokladem o existenci Pardubic jako města, přesněji jako poddanského městečka. Povýšení Pardubic na městečko se tedy uskutečnilo někdy v letech 1332–1340. V roce 1390 byla postoupena část panství Hanušovi z Milheimu. Dalším majitelem po jeho smrti se na začátku husitských válek stal Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad. Za husitských válek Pardubice pravděpodobně získal úchvatem moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova.
V roce 1491 Pardubice koupil Vilém II. z Pernštejna, nejmocnější šlechtic tehdejšího českého království. Vedle zvelebování města a panství se pustil i do pozdně gotické přestavby zdejšího vodního hradu, jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali ve stylu renesančním. Tento historický unikát – přechod obranného vodního hradu na rozlehlý a pohodlný pardubický zámek – lze obdivovat dodnes. Pernštejnové se zasloužili i za celé historické městské jádro s renesančním náměstím, malebnými uličkami a dominantou Pardubic – Zelenou bránou.
Po slavné éře Pernštejnů, kteří zadlužené panství prodali v roce 1560 arciknížeti Maxmiliánu II. Habsburskému, nastal úpadek. Třicetiletá válka město ještě více zbídačila.
19. století
Nový rozvoj města přišel až v polovině 19. století. 20. srpna 1845 přijel do Pardubic první vlak severní státní dráhy z Olomouce do Prahy. Ve druhé polovině století byly z města postupně rozvětveny další železniční tratě a vznikly průmyslové podniky jako lihovar, cukrovar, výrobce mlýnských strojů Josefa Prokopa synové, Fantova rafinérie minerálních olejů a další.
Geografie

Pardubice leží převážně na levém břehu Labe, centrum pod soutokem s Chrudimkou přibližně na 15 ¾° východní zeměpisné délky a 50 ° severní šířky, 98 kilometrů na východ od Prahy, dvacet kilometrů jižně od Hradce Králové, okolo deset kilometrů severně od Chrudimi. Fytogeograficky patří Pardubicko do oblasti mírného pásma opadavých listnatých lesů palearktické oblasti. Město se rozkládá v Polabské nížině v nadmořské výšce 211 až 258 metrů (Stropinský vrch, katastrální území Hostovice). Sousedními obcemi sídla jsou Valy, Kunětice, Třebosice, Černá u Bohdanče, Spojil, Barchov, Bezděkov, Lázně Bohdaneč, Dašice, Tuněchody, Úhřetice, Srnojedy, Sezemice, Přelouč, Úhřetická Lhota, Staré Hradiště, Staré Jesenčany, Srch, Rybitví, Starý Mateřov, Ostřešany, Mikulovice, Kostěnice a Živanice.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel Pardubic od počátku 19. století stoupal díky rozvoji průmyslu, který zaznamenal velký růst po napojení města na železnici. Největšího počtu, 96 036 obyvatel, dosáhly Pardubice ke konci roku 1989, od té doby se však počet trvale žijících obyvatel stále mírně snižuje. Z porovnání počtu obyvatel Pardubic a okresu vyplývá soustřeďování obyvatel do okresního města až do roku 1991, od kterého podíl obyvatel města vůči celému regionu mírně klesá zejména v důsledku dostupnějšího bydlení v okolních obcích (tzv. suburbanizace). Celá hradecko-pardubická aglomerace měla k roku 2019 celkem 340 423 obyvatel. Do vlastního města dojíždí 20 tisíc lidí za prací a za studiem.
Podle sčítání lidu v roce 1921 zde žilo v 1 743 domech 25 162 obyvatel, z nichž bylo 11 802 žen. 23 722 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 551 k německé a 62 k národnosti židovské. Podle náboženského vyznání bylo v Pardubicích 15 823 římských katolíků, 1 171 evangelíků, 1 874 příslušníků Církve československé husitské a 554 židů.
Další prvorepublikové sčítání v roce 1930 přineslo následující výsledky: v 2 649 domech žilo 28 846 obyvatel. 27 703 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 647 k německé. Mezi obyvateli bylo 16 604 římských katolíků, 1 579 evangelíků, 5 225 příslušníků Církve československé husitské a 518 židů.
Správní členění a vývoj

Katastrální území a městské obvody
Do roku 1940 se město Pardubice skládalo z historického města se zámkem, Zeleného Předměstí a Bílého Předměstí (aglomeraci, v níž k roku 1930 žilo 43 tisíc obyvatel, však tvořily i Nové Jesenčany, Pardubičky a Studánka). Roku 1954 se připojily Pardubičky a Studánka, roku 1960 Doubravice, Cihelna, Ohrazenice, Polabiny, Semtín, Popkovice a Rosice nad Labem, roku 1964 Trnová, Svítkov a Srnojedy, roku 1976 Dražkovice, Nemošice, Mnětice, Drozdice, Černá za Bory, Spojil a Staré Čívice a nakonec roku 1986 Lány na Důlku a Opočínek. Roku 1991 se ale osamostatnil Spojil, který tak tvoří enklávu uvnitř pardubického území, a roku 1994 Srnojedy. Roku 2006 se naopak po referendu připojily Hostovice na východním okraji města.
Správní území Pardubic se od připojení Hostovic roku 2006 skládá z 27 evidenčních částí ležících na 20 katastrálních územích o celkové rozloze 82,655 km². Katastrální území zhruba odpovídají evidenčním částem, výjimkou jsou k. ú. Pardubice (zahrnuje části Pardubice-Staré Město, Zámek, Bílé Předměstí, Zelené Předměstí, Cihelna a Polabiny), Černá za Bory (části Černá za Bory a Žižín) a Semtín (části Semtín a Doubravice). Kvůli připojení obcí podél železnice je protáhlé východo-západním směrem, nejvzdálenější body dělí 19 km. Pardubice jsou největší české město, kde domy nemají přiděleno orientační číslo, druhé je sedmdesátitisícové Kladno.
Kromě toho mají Pardubice osm samosprávných městských obvodů. O vzniku prvních sedmi obvodů bylo rozhodnuto již v roce 1991 coby opatření proti porevolučnímu osamostatňování okrajových částí Pardubic jako zmíněné Spojil a Srnojedy. V první fázi ihned v roce 1991 vznikly právě periferní obvody Pardubice IV, VI a VII. V roce 1996 vznikl obvod Pardubice II a v roce 2002 zbylé tři obvody (Pardubice I, III a IV). Připojením Hostovic v roce 2006 vznikl osmý městský obvod.
Průmysl

Pardubice jsou průmyslové centrum východních Čech. Hlavními zdejšími odvětvími jsou průmysl chemický, strojírenský a elektrotechnický.
Chemický
Pardubice mají od 19. století tradici chemické výroby, kterou zajišťují především následující dvě společnosti:
Paramo
Akciová společnost Paramo (Pardubická rafinérie minerálních olejů) patřila mezi přední české rafinerie; vyráběla paliva, maziva, asfalty a asfaltové výrobky. Založil ji koncem 19. století vídeňský majitel krámku David Fanto, který prodával petrolej na litry.[zdroj?] Nevedl si špatně, a proto se rozhodl zřídit vlastní závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy. Vhodné místo nalezl v Pardubicích, kde byla nejen voda a železnice, ale i rozvinutý průmysl. Usazování prvních kotlů a kladení potrubí začalo na jaře roku 1889.
Oleje všeho druhu, vřetenové, vazelínové, válcové i těžké, začaly vytlačovat až dosud všeobecně uznávané americké výrobky nejen v Rakousko-Uhersku, ale i v zahraničí. Po dvojnásobném bombardování americkým letectvem v roce 1944 zůstala ze závodu sotva čtvrtina, ale již v roce 1945 se rafinerie začala obnovovat jako národní podnik. Do roku 2012 patřilo Paramo mezi největší a nejznámější petrochemické společnosti v České republice. V roce 2012 majitelé provedli částečné utlumení provozu, byly trvale odstaveny výrobní jednotky zpracovávající ropu. Společnost nadále zůstává významným výrobcem asfaltů, olejů a dalších rafinérských produktů.
Synthesia a Explosia
V roce 1920 byla v Semtíně založena Československá akciová továrna na látky výbušné. Roku 1928 vznikla sesterská společnost Synthesia a v roce 1934 byl podnik přejmenován na Explosia a.s. Roku 1946 sloučením znárodněné Synthesie a Explosie vznikl Synthesia, národní podnik, později přejmenovaný na Východočeské chemické závody n.p. Bouřlivým rozvojem prošel především v padesátých a šedesátých letech.
Doprava

Městská hromadná doprava
Autobusová MHD vznikla roku 1950, první trolejbusy vyjely v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova), v 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať na Polabiny byla otevřena až na začátku 80. let, v 90. letech a v průběhu 21. století vyrostlo několik dalších úseků. Hlavní křižovatky jsou na Masarykově náměstí a před hlavním nádražím. Dopravní podnik města Pardubic zajišťuje vozový park autobusů i trolejbusů výhradně nízkopodlažními vozy. Velkokapacitní trolejbusy Škoda Solaris jsou pojmenovány po vítězích Velké pardubické. Nové autobusy mají pohon na zemní plyn. Dopravní podnik ve svém areálu vystavěl stanici se zemním plynem otevřenou i veřejnosti. Za rok 2024 přepravil skoro 30 milionů cestujících (nejvíce to bylo v roce 2019, 33 milionů). Linky hromadné dopravy jezdí i do okolních obcí, jako jsou například Lány na Důlku, Lázně Bohdaneč, Němčice, Sezemice, Spojil či Starý Mateřov. Mluví se také o budoucím propojení Pardubic s Hradcem Králové linkami MHD.[zdroj?]
Železniční doprava
Pardubice jsou nejvýznamnějším železničním uzlem východních Čech. Leží 104 km od Prahy na koridorové trati Praha – Česká Třebová z Prahy na východ a vycházejí odtud další dvě tratě. Ve stanici Pardubice hlavní nádraží zastavuje mnoho mezinárodních vlaků EuroCity či railjet do měst jako jsou Vídeň, Varšava, Bratislava, Žilina, Budapešť, dále vnitrostátní vlaky InterCity či rychlíky. Kromě vlaků Českých drah zde zastavují i vlaky soukromých dopravců (například RegioJet či Leo Express). Z pardubického hlavního nádraží jezdí také zastávkové osobní vlaky do Kolína, Ústí nad Orlicí a České Třebové, stejně tak do nedalekého Hradce Králové, vedené nejčastěji elektrickými jednotky Českých drah RegioPanter. Vlaky z Pardubic do Chrudimi a Hlinska bývají obvykle vedeny motorovými jednotkami RegioShark.
Sport
Velká pardubická
Od roku 1874 se v Pardubicích každý podzim, druhou říjnovou neděli, koná slavná Velká pardubická. Jedná se o nejtěžší koňský dostih v Evropě a druhý nejtěžší na světě. Nejúspěšnějším účastníkem dostihu je žokej Josef Váňa s osmi vítězstvími v letech 1987–2011. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha. První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní, zvítězil plnokrevný hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem; dostih dokončilo pouhých 7 koní. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen v Čechách. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou let 1876 a 1908 kvůli nepřízni počasí, světových válek a roku 1968 kvůli politickému napětí po sovětské invazi. Významný byl dostih v roce 1937, kdy jej proti převaze německých koní vyhrála s klisnou Normou hraběnka Lata Brandisová, až doposud jako jediná žena. Dráha měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9–10 minut. Startuje 15 až 20 koní s nejlepšími žokeji a žokejkami převážně z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede osm dostihů). Posledním dostihem je hlavním dostihem, vlastní Velká pardubická. Vozy pardubické MHD jsou pojmenovány po vítězných koních. V České republice jde o nejdelší tradici sportu, např. když se začala hrát fotbalová liga Československa, Velká pardubická již za sebou měla padesát ročníků.
Zlatá přilba města Pardubic
Zlatá přilba města Pardubic je každoroční závod motocyklů na ploché dráze ve Svítkově. Je to nejstarší plochodrážní závod na světě; poprvé se jela v roce 1929. Koná se první říjnovou neděli, týden před Velkou Pardubickou, a zahajuje tradiční týden městských slavností. Každoročně láká kvalitní jezdce z Polska, Německa, Dánska, Švédska, Rakouska, Nizozemska, Anglie, ale i Spojených států nebo Austrálie. Na závod dojíždí tisíce fanoušků, zejména Čechů, Němců, Dánů a Poláků. Trofej zhotovuje známý pardubický klenotník pan Lejhanec.
Školství
V Pardubicích sídlí Univerzita Pardubice, kterou tvoří sedm fakult a kde studuje více než sedm tisíc studentů a studentek. V Pardubicích je také celkem 19 středních škol (např. Střední průmyslová škola chemická Pardubice), z toho dále 4 gymnázia: Gymnázium Dašická, Gymnázium Mozartova, Sportovní gymnázium a Anglické gymnázium.
Příroda

V Pardubicích se nachází mnoho parků a památných stromů. Mezi nejvýznamnější parky Pardubic patří Tyršovy sady a také park „Na Špici“, vymezený soutokem řek Labe a Chrudimka, který byl v roce 2014 opraven. Na území města Pardubic se nachází čtyři maloplošná zvláště chráněná území: přírodní památka Labiště pod Opočínkem, přírodní památka Mělické labiště, přírodní památka Nemošická stráň a přírodní památka U Pohránovského rybníka a tři evropsky významné lokality (Dolní Chrudimka, Pardubice – zámek a U Pohránovského rybníka). Z hlediska ochrany přírody je významný tok obou hlavních řek, Chrudimky i Labe.
Památné stromy
V Pardubicích jsou dvě památné stromořadí (stromořadí 34 ks dubů podél Labe a stromořadí 22 ks dubů letních), jedna skupina (4 jerlíny) a 8 jednotlivých památných stromů. Výběr památných stromů:
Památné jerlíny japonské na Wernerově nábřeží
Památné duby u sídliště Závodu míru v Pardubicích
Stromořadí 22 ks dubů letních na sídlišti Závodu míru v Pardubicích
Kultura a umění

V Pardubicích jsou čtyři divadla: největší a nejstarší Východočeské divadlo (budova z roku 1909), dále Divadlo Exil, Divadlo 29 a Loutkové divadlo Radost DK Dukla. Působí zde profesionální Komorní filharmonie Pardubice, soubor Barocco sempre giovane či amatérský Pardubický komorní orchestr. Sborovému zpěvu se věnují Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice, Iuventus Cantans (Pardubický dětský sbor), komorní sbor Orfeus, Continuo, Chlapecký sbor BONIFANTES či smíšený sbor Spojené sbory Pernštýn – Ludmila – Suk. V Pardubicích působily či působí hudební skupiny: trampská Stopa, folková Pouta (nástupce zaniklé skupiny Poupata), folkový Marien či pop punková Vypsaná fiXa. Lidové tradice udržují folklorní soubory Lipka Pardubice a Baldrián.
V Pardubicích je více než 10 galerií, především Gočárova galerie (v budově Winternitzových mlýnů, na zámku a v domě U Jonáše). Působí zde Krajská knihovna v Pardubicích (od roku 1960 do vzniku kraje Okresní knihovna) a knihovna Univerzity Pardubice. V zámku sídlí Východočeské muzeum, vysílá odsud Český rozhlas Pardubice. Na sídlišti Dukla se nachází Dům kultury Dukla a od roku 1992 funguje Hvězdárna barona Artura Krause.
Významné události
Pernštýnská noc – městské slavnosti (červen)
Grand festival komedie – divadelní festival ve Východočeském divadle Pardubice (leden)
Komorní filharmonie Pardubice a Barocco sempre giovane – abonentní cykly koncertů klasické hudby
Mezinárodní hudební festival Le Quattro Stagioni
Mezinárodního festival dětských a mládežnických pěveckých sborů
Mezinárodní festival akademických sborů IFAS
Mezinárodní folklorní festival Podzimní folklorní slavnosti (září)
Retroměstečko – setkání spolků, muzeí a jednotlivců v oborech hasičské, historické, veteránské, vojenské a branně-bezpečnostní techniky se statickými a dynamickými ukázkami, koná se zpravidla na přelomu září a října (tzv. Plavení na Labi v pátek odpoledne, sobota a neděle hlavní program)
Významné osobnosti
Arnošt z Pardubic (1305–1364), první pražský arcibiskup
Smil Flaška z Pardubic (1350–1403), šlechtic, spisovatel, satirik
Bratranci Veverkové (1770–1849), vynálezci
Jiljí Vratislav Jahn (1838–1902), chemik, spisovatel, politik
František Schwarz (1840–1906), politik, novinář
Vincenc Jarolímek (1846–1921), matematik
Jan Vincenc Diviš (1848–1923), vynálezce, básník, spisovatel
Artur Kraus (1854–1930), astronom, podnikatel
Gustav Gaertner (1855–1937), lékař a patolog
Karel Emanuel Macan (1858–1925), hudební skladatel, esperantista
František Černý (1861–1940), umělec, hudební skladatel
Josef Pírka (1861–1942), c. k. dvorní fotograf, průkopník sportovní fotografie
Božena Vikova-Kunětická (1862–1934), politička, spisovatelka
Marie Gebauerová (1869–1928), spisovatelka
Otakar Trnka (1871–1919), inženýr, politik
Roderich Bass (1873–1933), klavírista a hudební skladatel
František Bíbl (1880–1932), spisovatel, překladatel
Vilém Mathesius (1882–1945), lingvista, spisovatel
Jan Kašpar (1883–1927), letecký konstruktér a pilot
Emil Artur Longen (1885–1936), dramatik, herec, scenárista
Oskar Brázda (1887–1977), malíř a sochař
Hanuš Thein (1904–1974), zpěvák, pedagog, režisér
František Vyčichlo (1905–1958), matematik, pedagog
Vladimír Vokolek (1913–1988), básník, prozaik, esejista
Jindřich Černohorský (1916–1989), lékař, internista, kardiolog, vysokoškolský učitel
Ota Janeček (1919–1996), malíř, grafik, ilustrátor, zasloužilý umělec
Jiří Toman (1924–1972), fotograf, ilustrátor
Bohuslav Ondráček (1932–1998), hudební skladatel, dramaturg a producent
Vladimír Popelka (* 1932), hudební skladatel, dirigent a aranžér
Josef Krám (* 1937), středoškolský učitel
Jiří Gruša (1938–2011), spisovatel, prozaik, politik
Lešek Semelka (* 1946), zpěvák, skladatel
Jitka Píšová-Slavíková (* 1963), malířka a ilustrátorka
Roman Prymula (* 1964), lékař, epidemiolog a politik
Odkazy
Literatura
Letem českým světem, Půl tisíce fotografických pohledů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Tištěno v Knihtiskárně Jos. R. Vilímka v Praze, dokončeno 1. 11. 1898
FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.
Boháč, Z.: Patrocinia v Čechách v době předhusitské a barokní, in: Pražské arcibiskupství 1344–1994, Praha 1994, str. 164–179
Diviš J., O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu Sv. Bartoloměje, Pardubice 1908
Hlobil I., Petrů E.: Humanismus a raná renesance na Moravě, Praha 1992
Hoferica J., Historie chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích se zaměřením na mobiliář a s přihlédnutím k novým objevům, Pardubice 1996, nepublik. práce
Hrubý V., Umění baroka a klasicismu v Pardubicích, nepub. text pro Dějiny Pardubic II. 1990
Ježek M., Výzkum v pardubickém chrámu sv. Bartoloměje, in: Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 1995
Blanka Langerová, The Pardubice Region – Pardubický kraj – Bezirk Pardubice, 2004, ISBN 80-86408-12-4
Štěpán Bartoš, Pavel Panoch: Karel Řepa – pardubický architekt ve věku nejistot, Helios, 2003, ISBN 80-85211-15-7 (česky)
Pavel Panoch, Zdeněk Lukeš: Slavné vily Pardubického kraje, Foibos, 2009, ISBN 978-80-87073-12-4
Josef Sakař: Dějiny Pardubic nad Labem. 5 dílů, Pardubice : nákladem města Pardubice, 1920–1935. Dostupné online.
ČURDA, Tomáš. Archeologický výzkum v Pardubičkách v letech 2001–2005: In: Východočeský sborník historický 14. [s.l.]: Východočeské muzeum v Pardubicích, 2007.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pardubice na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Jesničánky v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo Pardubice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Pardubice ve Wikislovníku
Pardubice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Kaynak: Wikipedia – Pardubice · CC BY-SA 4.0
Administrative division

Pardubice consists of eight self-governing boroughs. In addition, Pardubice consists of 27 municipal parts, whose borders do not respect the boundaries of the boroughs (in brackets population according to the 2021 census, in italics municipal parts only partly in the boroughs):
Etymology
The name Pardubice is derived from the personal Polish name Porydęb. It was the name of the leader of the monks who came here from Poland. For the first time the name was recorded in the form of Pordobice.
Geography

Pardubice is located about 90 kilometres (56 mi) east of Prague. The city lies at the confluence of the Elbe and Chrudimka rivers. There are several fishponds, artificial lakes and oxbow lakes of the Elbe in the municipal territory.
Pardubice is located in a predominantly flat agricultural lansdscape in the East Elbe Table, in the eastern part of the Polabí lowland. The highest point is the hill Stropinský vrch at 258 m (846 ft) above sea level, located on the southeastern municipal border.
Climate
Pardubice's climate is classified as oceanic climate (Köppen: Cfb; Trewartha: Dobo). Among them, the annual average temperature is 9.7 °C (49.5 °F), the hottest month in July is 19.8 °C (67.6 °F), and the coldest month is −0.3 °C (31.5 °F) in January. The annual precipitation is 573.4 millimetres (22.57 in), of which July is the wettest with 79.9 millimetres (3.15 in), while February is the driest with only 30.9 millimetres (1.22 in). The extreme temperature throughout the year ranged from −27.7 °C (−17.9 °F) on 29 December 1996 to 39.8 °C (103.6 °F) on 4 August 2026.
History

The first written mention of Pardubice is from 1295, when Pope Boniface VIII took over the protection of the local Church of Saint Bartholomew with the order of Canons Regular of the Penitence of the Blessed Martyrs. In the first half of the 14th century, the settlement was acquired by a noble family, later known as Lords of Pardubice. In 1340, when Pardubice was inherited by Arnošt of Pardubice, it was first referred to as a city.
In 1491, Pardubice was bought by Vilém II of Pernštejn, who continued to expand the city and made a significant impact on its prosperity. He chose Pardubice as the centre of his estate, and began to build a city that corresponded to his status. The Pernštejn family had the entire historic centre, with the Renaissance square, built. They also had rebuilt the medieval castle into a comfortable fortified residence. In 1560, the Pernštejns were forced to sell the estate to Emperor Ferdinand I because of debts.
During the Thirty Years' War, the city was besieged by the army of General Lennart Torstensson, but was not conquered.
An important milestone in the history of the city was the year 1845, when the railway from Prague to Olomouc was completed. Pardubice became an important railway junction, which led to the development of the food, engineering and chemical industries, and subsequently the development of the city's social and cultural life. In 1874, the Velká pardubická steeplechase horse race was run for the first time. In 1910, in Pardubice, Jan Kašpar made the first successful flight in the Czech lands, and a year later he made history by making the first long-haul flight from Pardubice to Prague.
Until 1918, the city was part of Austria Hungary. The seat of the Pardubice district, it was one of the 94 Bezirkshauptmannschaften in Bohemia.
Pardubice continued to develop until the start of World War II. During the war, the city was damaged by Allied air strikes, and the Fanto Werke refinery was repeatedly bombed during the oil campaign.
Economy
Pardubice is known as an industrial city. The dominant industries are chemicals, electrical engineering and mechanical engineering. Tesla operated here as an electronics manufacturer in 1921–1989. In 2000, Foxconn established a production plant in Tesla's former premises. This electronics manufacturer is the largest employer in Pardubice.
Pardubice has a long tradition in the chemical industry. This is represented by the Paramo refinery, which was founded by David Fanto in 1889. Today it is owned by Orlen Unipetrol. In Pardubice-Semtín there are the companies Explosia (a manufacturer of explosives founded in 1920, which is associated with the invention of Semtex plastic explosive) and its subsidiary Synthesia (manufacturer of cellulose, pigments and dyes, and organic compounds, established in 1929).
For centuries, Pardubice has been known for the production of gingerbread. The gingerbread guild was established in the 16th century. The first factory opened in 1913. Since 2008, Pardubice gingerbread has been a protected geographical indication of the European Union.
Transport

Pardubice is located at the crossroads of three main roads: the I/2, which connects Pardubice with Prague; the I/36 from Pardubice to Rychnov nad Kněžnou District; and the I/37, which connects Hradec Králové with Žďár nad Sázavou and the D1 motorway.
The railway station Pardubice hlavní nádraží is an important junction. Pardubice has direct railway connections with many cities, including Prague, Brno, Olomouc, Ostrava and Liberec in the Czech Republic, Bratislava, Žilina and Košice in Slovakia, Wrocław, Kraków, Poznań, Gdańsk, Warsaw and Gdynia in Poland, Budapest in Hungary, and Vienna and Graz in Austria. The Pardubice area is served by eight train stations and stops.
Pardubice is served by Pardubice Airport, which is both a military and a civilian international airport.
In addition to buses, trolleybuses also provide transport within the city. The trolleybus service was started in 1952. There are 12 trolleybus lines in operation. City transport is provided by the company Dopravní podnik města Pardubic a.s., which is owned by the city of Pardubice. The company was founded in 1950.
Education
Pardubice is home to the University of Pardubice. It was founded in 1950 as Chemical College and is mainly focused on fields historically associated with the city, such as the chemical industry and transportation.
Sport
The city was first represented in the top national football competition by SK Pardubice in the 1930s and 1940s. From 1957 to 1960, Dukla Pardubice played in the top tier. Later VCHZ Pardubice played in the top national league in the 1968–69 season. Nowadays the city is represented by FK Pardubice, which plays in the Czech First League. The women's team plays in the Czech Women's First League.
The ice hockey club HC Dynamo Pardubice plays in the Czech Extraliga. The team plays its home games at the Enteria arena.
The basketball team is BK JIP Pardubice, playing in the National Basketball League.
The Pardubice Stallions are an American football team currently playing in the Czech League of American Football 2nd division. They play home games at the Summer Stadium.
Pardubice is also represented in the Czech rink bandy league.
Pardubice hosts two world-famous sporting events each year. The Velká pardubická steeplechase was first held in 1874 and is one of the most famous horse races in Europe. The second event is the Golden Helmet of Pardubice, a motorcycle speedway competition held at the Svítkov Stadium. The Golden Helmet has been run since 1929 and is one of the oldest individual titles in world speedway. AMK Zlatá Přilba Pardubice is a speedway team that race at the Svítkov Stadium.
The Czech Open international chess and games festival has been held in Pardubice since 1990. The city was also known for the Czech Open in golf, but it was last held in 2011.
Sights

City fortifications
Among the main landmarks and symbols of Pardubice is the Green Gate, a remnant of the city's fortifications. It is a Renaissance gate with a façade decorated by a relief designed by Mikoláš Aleš, which depicts the Lords of Pardubice. Behind the gate is a 60-metre-high (200 ft) tower that serves as a lookout tower. In its interior there is also an exposition with the history and legends of the city.
Pardubice Castle was built at the end of the 13th century, and was rebuilt in the Renaissance style at the turn of the 15th and 16th centuries. Massive fortifications are preserved around the castle. Today the castle houses the Museum of East Bohemia in Pardubice and the Gallery of East Bohemia in Pardubice. The castle has valuable architectural and artistic decorations of both interiors and exteriors, and is among the most valuable monuments in Pardubice, protected as one of five national cultural monuments in the city.
Ecclesiastical monuments
The original Church of Saint Bartholomew was built in 1295, but destroyed during the Hussite Wars. Today's Church of Saint Bartholomew was built together with a monastery in 1507–1514. It was used as a burial place of the Pernštejn family. In the interior there is a valuable main altar with the painting "The Passion of St. Bartholomew" from 1692 by Michael Willmann and a painted decoration by Mikoláš Aleš.
The Church of the Annunciation of the Virgin Mary was founded by Arnošt of Pardubice before 1359. Its present late Gothic and Renaissance appearance dates from the first half of the 16th century. Until 1786, the church belonged to a Minorite monastery. There are extensive underground tombs from that era under the church.
Other
The House at Jonáš is one of the most treasured burgher houses in Pardubice. It was built after the fire that hit the city in 1507. It is known for its façade, decorated with a stucco relief from 1797, showing a biblical scene of a whale swallowing the prophet Jonah. The premises of the house are used by the Gallery of East Bohemia in Pardubice.
Kaynak: Wikipedia – Pardubice · CC BY-SA 4.0
