
Ústí nad Labem
Ústí nad Labem je statutární město na severu Čech, centrum Ústeckého kraje.
Government administration · Czechia · 0 followers
Overview
Ústí nad Labem je statutární město na severu Čech, centrum Ústeckého kraje. Leží na soutoku řek Labe a Bíliny mezi Českým středohořím a Krušnými horami. Žije zde přibližně 91 tisíc obyvatel a je součástí půlmilionové Ústecko-chomutovské aglomerace. Ústí nad Labem je univerzitním městem s průmyslovou tradicí a sportovním zázemím, důležitým železničním a silničním uzlem. Leží 90 kilometrů severozápadně od Prahy, 180 kilometrů severovýchodně od Plzně, 130 kilometrů východně od Karlových Varů, 95 kilometrů jihozápadně od Liberce a 65 kilometrů jihovýchodně od německých Drážďan.
Interested in working with us in the future?
Follow to see new jobs and posts in your feed.
No news yet.
About
Ústí nad Labem je statutární město na severu Čech, centrum Ústeckého kraje. Leží na soutoku řek Labe a Bíliny mezi Českým středohořím a Krušnými horami. Žije zde přibližně 91 tisíc obyvatel a je součástí půlmilionové Ústecko-chomutovské aglomerace. Ústí nad Labem je univerzitním městem s průmyslovou tradicí a sportovním zázemím, důležitým železničním a silničním uzlem. Leží 90 kilometrů severozápadně od Prahy, 180 kilometrů severovýchodně od Plzně, 130 kilometrů východně od Karlových Varů, 95 kilometrů jihozápadně od Liberce a 65 kilometrů jihovýchodně od německých Drážďan.
Kaynak: Wikipedia · CC BY-SA 4.0
Název
Název byl patrně, vzhledem k poloze na soutoku dvou řek, odvozen ze staročeského slova ustie (ústí). V německém jazyce se používá nejméně od 15. století název Aussig an der Elbe. Město bylo většinu své existence převážně německojazyčné.
V latinských zápisech je doložen z roku 1368 (v zápisech pražských benediktinů u sv. Jiří) název Vsk super Albium. V nadpisu Městské knihy soudní a pamětní, založené roku 1438 v rámci obnovy města dvanáct let po dobytí husity a vedené do roku 1514, byl užit název Austia super Albea. Pamětní kniha byla psaná nejprve latinsky, od roku 1440 některé zápisy též německy a roku 1474 se objevuje čeština, která kolem roku 1490 převážila. V nadpise knihy testamentů vedené v letech 1504–1585 se město označuje Ausigh super Albea, zápisy se střídají také ve třech jazycích, zpočátku převažuje čeština. V hornolužické srbštině se používá název Wusće.
Historie

Území dnešního Ústí nad Labem bylo osídleno již v neolitu. Významné archeologické nálezy pocházejí ze Střekova, kde je doloženo osídlení únětické a lužické kultury a později také laténské kultury. Ve 20. století zde bylo odkryto také žárové pohřebiště lužické kultury se 69 hroby.
Středověká epocha města vystupuje nejstarší písemnou zmínkou z 10. století, že zde byla osada s tímto jménem, která sloužila jako celnice kontrolující pro české panovníky labský obchod. Zakladateli pozdějšího města byli němečtí kolonisté, které pozvali do české země čeští králové ve 13. století. K založení královského města Ústí nad Labem došlo mezi léty 1233 až 1249. Je to zmíněno v listině krále Václava I. v roce 1249. Byl zde vybudován původní hrad (poslední záznam o jeho existenci je ještě v roce 1283) a podhradí. Jeho funkci celnice ovšem na začátku 14. století převzal hrad Střekov. Oblastí s nejstarší historickou tradicí je okolí nedaleké obce Stadice ležící v údolí řeky Bíliny. Český kronikář Kosmas sem přisuzuje děj pověsti o zrodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemyslovci Čechám vládli přibližně od roku 800 až do roku 1306. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, pravděpodobně v polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové.
V historických dokumentech se také vyskytují názvy prvních dodnes existujících ulic. Hrnčířskou ulici již písaři zmiňují v roce 1402. Druhou písemně doloženou ulicí je Dlouhá, zmíněná v roce 1443. Během husitských válek bylo město obsazené míšeňským markrabětem obléháno husity a boje vyvrcholily v létě 1426 bitvou v místech, kterému se od té doby říká Na Běhání. Jak název napovídá, německá vojska byla poražena. Poté se vlády v Ústí ujal Jakoubek z Vřesovic. Dobové kroniky uvádějí, že vítězové nechali dál pokojně žít místní německy mluvící obyvatelstvo. Na rozdíl od řady jiných královských měst Ústí nezískalo během husitských válek žádné pozemky a prestiž města v následujícím období poklesla. O rozsáhlosti městské výstavby se dochoval první soupis nemovitosti na konci 15. století. Bylo zde 203 domů a 39 domů na předměstí, 3 mlýny a jedna lázeň. Ve městě žilo okolo 1200 obyvatel. Výrazným vizuálním prvkem byly také vinice rozkládající se na okolních svazích. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a v prvém desetiletí 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo nezdařeného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí především v důsledku imigrace obyvatelstva k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl. Čelným představitelem této doby se stal purkmistr Jan Arnošt Schösser. Tento vzdělaný muž se zásadně podepsal na vzhledu města.
Přírodní poměry

Ústí nad Labem leží na soutoku řek Labe a Bíliny. Rozkládá se v hlubokém údolí (až 500 m) Labe nazývaném Porta Bohemica a na okolních svazích a vyvýšeninách. Kotlinu ohraničují severní Mariánská a jihovýchodní Střekovská skála, vrchy Větruše na jihu a Sedlo na východě. Četná údolí a rokle s vodopády zde vyhloubilo množství menších potoků ústících do obou řek. Většina území spadá pod Verneřickou část Českého Středohoří, konkrétně pak dle města pojmenovaného Ústeckého středohoří, na jihu sousedí s Litoměřickým a Teplickým středohořím. Vyskytují se zde především vyvřelé horniny jako čediče, tefrity, fonolity a trachyty. Menší západní části města spadají pod Mosteckou pánev a v minulosti se zde těžilo hnědé uhlí. Na severozápad od města se nachází Krušné hory. Nejvyšší hory na jihu města nad Brnou dosahují výšky až 659 m n. m. a nejnižší bod naměřený při hladině Labe má 131 m n. m.
V pískovcové bázi svrchnokřídových sedimentů se v okolí města shromažďují termální vody objevené roku 1888 vrtem v Bystřanech. V letech 1911–1912 byla vyhloubena řada dalších vrtů v západní části města pro některé průmyslové podniky (továrna Wolfrum, sklárna Glasshütte Gesellschaft) a pro městské lázně. Jiný vrt, původně určený jako zdroj pitné vody pro Střekov, byl vyvrtán roku 1930 v Brné, kde se od té doby termální voda využívala k zásobování očistných lázní a plaveckého bazénu. Voda z dalšího vrtu z roku 1977 se využívala pro koupaliště na Klíši. Teplota vody z různých vrtů se pohybuje okolo 30 °C.
Polohy v nížinách města spadají do teplé oblasti, výše položená místa pak k mírné teplé. Rozdílnost teplot bývá někdy viditelná v zimě, kdy jsou horní polohy zasněžené a dolní nikoliv, avšak častým jevem je také teplotní inverze způsobená údolním charakterem části města. Bezvětří zde dosahuje až 60 % v závislosti na konkrétním místě. Obecně platí, že více větrno je ve vyšších polohách města.
Obyvatelstvo

Počet obyvatel
Podle sčítání 1921 zde žilo v 2 316 domech 39 830 obyvatel, z nichž bylo 20 208 žen. 6 885 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 30 544 k německé a 161 k židovské. Žilo zde 32 123 římských katolíků, 3 387 evangelíků, 83 příslušníků Církve československé husitské a 976 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 2 981 domech 43 793 obyvatel. 8 735 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 32 878 k německé. Žilo zde 33 002 římských katolíků, 4 195 evangelíků, 472 příslušníků Církve československé husitské a 985 židů.
Po odsunu německého obyvatelstva počet obyvatel vlivem přistěhování setrvale stoupal, v letech 1986–1992 bylo dokonce statisícovým městem (největšího počtu, 106 598 obyvatel, dosáhlo Ústí nad Labem v roce 1990), od té doby ale počet obyvatel klesá. Ústí nad Labem je nicméně centrem severočeské aglomerace, která kromě přilehlých obcí zahrnuje celý pás většiny největších měst v Ústeckém kraji (tzv. Ústecko-chomutovská aglomerace): od Klášterce nad Ohří přes Kadaň, Chomutov, Jirkov, Most, Litvínov, Bílinu, Teplice, Krupku, Ústí nad Labem až po Děčín. Žije v ní přes 500 tisíc obyvatel (v roce 2019 celkem 563 304) a je tak čtvrtou největší aglomerací v Česku. Kromě toho do vlastního města také dojíždí přes 10 tisíc lidí za prací i za studiem.
Náboženský život
Mezi místní křesťanské komunity patří: Apoštolská církev, Biblické společenství křesťanů, Adventisté sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Církev víry Milost, Českobratrská církev evangelická – Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Ústí nad Labem (součást Ústeckého seniorátu), Křesťanská misie, Nový život, Pravoslavná církev – Eparchie pražská, Římskokatolická církev – arciděkanství Ústí n. L. resp. ústecký vikariát (3 farní obvody – Trmice, Ústí n. L., Střekov; v nich 24 farností), YMCA.
Členění území

Připojování a odtržení obcí
První vlna připojování obcí proběhla roku 1939, kdy nacistická samospráva připojila k městu Střekov, Trmice a několik dalších obcí, které se později opět odpojily. Cílem bylo vytvořit takzvané Velké Ústí.
1. února 1949 se osamostatnily jako obce městské čtvrti Hostovice a Stříbrníky. Od 1. července 1960 se Dobětice odtrhly od Ústí a připojily jako osada k obci Stříbrníky. Výstavbou sídliště Bukov urbanisticky splynuly Bukov a Všebořice, což mělo za následek připojení Všebořic k Ústí nad Labem 1. ledna 1963. Z Všebořic přitom bylo vyčleněno Podhoří a připojeno k Úžínu a Střížovice připojeny k Českému Újezdu.
V souvislosti s výstavbou sídlišť na Severní terase byla s účinností od 27. listopadu 1971 osada Kočkov vyčleněna z obce Chuderov a připojena k Ústí nad Labem. Také byly k městu připojeny části katastrů Stříbrníků a Božtěšic.
V souvislosti s likvidací při těžbě uhlí Dolu Antonín Zápotocký byl ke stejnému datu k Ústí nad Labem přičleněn katastr obce Úžín s osadami Podhoří a Roudné, katastr osady Dělouš byl připojen k obci Habrovice. Samotné Podhoří, původně obec, bylo již od roku 1957 osadou Všebořic.
K 1. únoru 1976 byla k Ústí přičleněna obec Tuchomyšl a k 1. květnu 1976 obec Nová Ves s osadou Sedlo, obec Stříbrníky s osadou Dobětice a Český Újezd s osadou Střížovice. Stříbrníky však již dříve byly prakticky spojeny se sídlištěm Skřivánek. Spolu s Doběticemi se staly organickou součástí městského obvodu Severní Terasa. Současně byla provedena drobná úprava hranic katastru Předlic tak, že ulice Na sluníčku s 20 domy a 75 obyvateli byla připojena k obci Hrbovice.
Na základě rozhodnutí plenárního zasedání ONV 26. června 1980 byly s platností od 1. července 1980 k městu připojeny obce Brná nad Labem, Habrovice, Hostovice, Kočkov, Kojetice, Sebuzín, Skorotice, Svádov, Vaňov a od 1. ledna 1981 Božtěšice. Poté mělo Ústí nad Labem 23 částí a počet jeho obyvatel překročil 80 000.
Správa a politika

Zastupitelstvo a primátor
Zastupitelstvo statutárního města Ústí nad Labem tvoří 37 členů. K odsouhlasení usnesení zastupitelstva je zapotřebí tedy minimálně 19 hlasů.
V zastupitelstvu na období 2018-2022 bylo osm zastupitelských klubů (ANO 2011, PRO! Ústí, UFO, KSČM, Vaše Ústí, SPD, ODS, PRO Zdraví a Sport) a dva nezařazení zastupitelé.
Seznam primátorů
Pavel Bronec, KSČ (24. červen 1986 – 11. březen 1989)
Josef Kubice, KSČ (11. březen 1989 – 22. březen 1990)
Jan Schmidt, ČSSD (22. březen 1990 – 11. prosinec 1990)
Lukáš Mašín, ODS (11. prosinec 1990 – 5. prosinec 1994)
Josef Jílek, ODS (5. prosinec 1994 – 6. říjen 1997)
Ladislav Hruška, ODS (6. říjen 1997 – 16. prosinec 1999)
Miroslav Pátek, ODS (16. prosinec 1999 – 2002)
Petr Gandalovič, ODS (2002 – 22. červen 2006)
Jan Kubata, ODS (22. červen 2006 – 11. listopad 2010)
Vít Mandík, ČSSD (11. listopad 2010 – 10. listopad 2014)
Josef Zikmund, nestraník (zvolen za ANO) (10. listopad 2014 – 24. červen 2015)
Věra Nechybová, UFO (zvolena za ANO jako náhradník) (24. června 2015 – 19. listopadu 2018)
Petr Nedvědický, ANO (od 19. listopadu 2018)
Městské symboly
Vlajka byla statutárnímu městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. září 2005.
Hospodářství

Průmysl
Bouřlivý rozvoj průmyslu město zažívá v 19. století, mezi prvními je založena v roce 1820 konzervárna. Roku 1841, zde postavil Adolf Bähr z Pirny továrnu na dekorativní keramiku, která později proslula pod jménem jeho zetě Johanna Maresche, výrobce světoznámých zahradních trpaslíků. Za autora průmyslové revoluce ve městě bývá považován Carl Georg Wolfrum ze saského Meerane, kterého město v roce 1843 zlákalo příslibem prosperity. Postavil zde továrnu na barvírnu textilu a uvedl do města první parní stroj. Velký rozmach nastává po roce 1850, kdy byla zavedena železnice a město tak mohlo plně těžit ze své strategické dopravní polohy a blízkých levných zdrojů energie v podobě uhlí. Roku 1856 byl založen Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který od počátku patřil k největším podnikům ve městě. Dalším velkým podnikem z této doby jsou Schichtovy závody (pozdější Setuza) na Střekově vyrábějící mýdlo a tuky. Struktura výroby byla pestrá, převažovaly však obory chemie a textilní výroby. Po druhé světové válce se upřednostňoval těžký průmysl zastoupený především chemií (Spolchemie), zpracováním paliv (tlaková plynárna v Úžíně) a strojírenství (Severočeská armaturka, ZPA…). Po Sametové revoluci řada podniků zanikla úplně (tlaková plynárna, panelárna…), případně se postupně rozpadla a v jejich dřívějších areálech začala působit řada menších firem.
Již od začátku měl průmysl výrazný vliv na životní prostředí, především pak v období od 60. let do 80. let 20. století, kdy byla situace nejkritičtější. Od 90. let se životní prostředí i přes zachování některých průmyslových podniků velmi zlepšilo a město za své úsilí o zlepšení životního prostředí získalo v letech 1999, 2000 i 2001 ocenění Evropské komise.
Přes tato ocenění je i nyní patrný laxní přístup městských orgánů k častým haváriím, ke kterým ve zdejší chemické továrně Spolchemie dochází. Během roku 2004 došlo 2× po sobě k únikům nebezpečných chemikálií do ovzduší. Obyvatelstvo bylo informováno se zhruba dvouhodinovým zpožděním. Úsilí některých občanů o přesunutí chemického průmyslu z centra města na průmyslové periferie zatím pokaždé skončilo nezdarem a výhledově nevypadá situace o moc lépe, avšak nebezpečné provozy pomalu z centra mizí, aby byly nahrazovány moderními a bezpečnými technologiemi. To se projevuje například i nynější čistotou řeky Bíliny, která ještě donedávna sloužila k rozřeďování nebezpečných chemických odpadů, jež Spolchemie produkovala.
Doprava

Městská hromadná doprava: Město používá autobusovou a trolejbusovou dopravu. Trolejbusové linky mají vyhrazenou číselnou řadou od 51 do 62. Městské autobusové linky obsluhují i města Trmice a Chlumec a obce Přestanov a Dolní Zálezly. Některé z těchto měst a obcí se v 90. letech od Ústí odtrhly. V minulosti byly v provozu i tramvajové linky.
Silniční doprava: Město je napojeno na mezinárodní silnici E 442 (Liberec, Děčín, Ústí, Teplice, Most, Chomutov, Karlovy Vary) a silnice první třídy (I/8, I/30, I/13). Dále je přímo napojeno na dálnici D8 (Berlín–Praha), která prochází západním okrajem města. Od dokončení posledního úseku této dálnice (Lovosice – Řehlovice) v prosinci 2016 není nutný tranzit dálkové dopravy do Německa přes Ústí nad Labem.
Železniční doprava: Ústí je důležitým železničním uzlem se čtyřmi velkými nádražími (Ústí nad Labem hlavní nádraží, Ústí nad Labem západ, Ústí nad Labem sever a Ústí nad Labem-Střekov). Kromě toho se na území města nachází železniční stanice Sebuzín a tři železniční zastávky: Neštěmice, Mojžíř a Svádov. Do Ústí je zaústěno pět železničních tratí; českým unikátem je, že všechny tyto tratě jsou dvoukolejné a elektrifikované:
Železniční trať Lysá nad Labem – Ústí nad Labem
Železniční trať Ústí nad Labem – Velké Březno – Děčín
Železniční trať Ústí nad Labem – Chomutov
Železniční trať Ústí nad Labem – Úpořiny – Bílina
Mezinárodním tahem je železniční trať Praha–Děčín – I. tranzitní železniční koridor státní hranice–Děčín–Ústí nad Labem–Praha–Břeclav–státní hranice, který je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru. Jsou po něm vedeny mezinárodní spoje EuroCity Hamburk–Berlín–Praha–Budapešť.
V budoucnu je plánována výstavba vysokorychlostní železniční trati spojující Drážďany s Prahou s pravděpodobnou stanicí v místě dnešního západního nádraží, která by měla podstatně urychlit dopravou do obou zmíněných měst.
Společnost

Školství
Na území města Ústí nad Labem se nachází celkem 22 základních škol. Mezi zdejší střední školy patří:
Gymnázium a Střední odborná škola dr. Václava Šmejkala, Ústí nad Labem, Stará 99, příspěvková organizace
Gymnázium Jateční, Jateční 22, příspěvková organizace
Střední průmyslová škola stavební a Střední odborná škola stavební a technická, Páteřní škola Ústeckého kraje, Ústí nad Labem, Čelakovského 5, příspěvková organizace
Obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Ústí nad Labem, příspěvková organizace
Obchodní akademie, Ústí nad Labem, Národního odboje 17, příspěvková organizace – k 1. 9. 2011 došlo ke sloučení obou OA, nástupnickou organizací se stala OA a JŠ s právem SJZ, Ústí nad Labem, p. o. se sídlem v Pařížské ulici 15
Soukromé střední odborné učiliště Industria II s.r.o.
Střední průmyslová škola, Ústí nad Labem, Resslova 5, příspěvková organizace
Střední škola obchodu a služeb, Ústí nad Labem, Keplerova 7, příspěvková organizace
Střední škola technická, Ústí nad Labem, U Panského dvora 1006, příspěvková organizace
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická, Ústí nad Labem, Palachova 35, příspěvková organizace
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
Historie univerzity byla započata v roce 1954, kdy byla založena Vyšší pedagogická škola, z níž se v roce 1959 stal Pedagogický institut. Následně byla v roce 1964 založena Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem. V roce 1991 byla v Ústí nad Labem zřízena Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, kterou tvoří osm fakult; konkrétně: Fakulta filozofická, Fakulta sociálně ekonomická, Fakulta umění a designu, Pedagogická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Fakulta životního prostředí, Fakulta výrobních technologií a managementu a Fakulta zdravotnických studií.
Živá kultura
Divadlo: Ve městě působí tři profesionální divadelní soubory (balet, opera v rámci Severočeského divadla a Činoherní studio), z akcí lze uvést např. divadelní festival Kult.
Pamětihodnosti

Město Ústí nad Labem bylo těžce postiženo americkými nálety na konci II. světové války a demolicemi v období socialismu. V důsledku toho má zachovány jen zbytky historického jádra. Mezi nejznámější ústecké dominanty patří Josefem Mockerem neogoticky přestavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie s šikmou věží, novobarokní budova Severočeského divadla, upravená hradní zřícenina hradu Střekova a výletní restaurace (zámeček) Větruše. Z moderních staveb je třeba zmínit Mariánský most přes řeku Labe. Pokud jde o architektonickou hodnotu, za nejvýznamnější ústeckou stavbu lze považovat Menšinovou základní školu navrženou Josefem Gočárem.
Město má rovněž vlastní zoologickou zahradu, založenou roku 1908. V roce 1908 pan Heinrich Lumpe odkoupil od obce Ústí nad Labem na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva a založil zde soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Inspirací k založení přírodního parku pro něj byla mimo jiné činnost amerického průmyslníka Henryho Forda z Detroitu, o kterém četl ve Vídeňských listech jako o nadšeném milovníku přírody. Na tomto místě je dnešní Zoologická zahrada Ústí nad Labem.
Osobnosti
![Malíř Anton Raphael Mengs se narodil v Ústí n. L. z důvodu utajení jeho židovského původu[56]](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8d/Mengs%2C_Selbstbildnis_im_roten_Mantel.jpg/500px-Mengs%2C_Selbstbildnis_im_roten_Mantel.jpg)
Rodáci
Theresa Concordia Mengsová (1725–1806), malířka
Anton Raphael Mengs (1728–1779), malíř a sochař
Emmy Freundlichová (1878–1948), politička
Hans Weinmann (1885–1960), obchodník a podnikatel
Antonie Menčlová (1887–1955), pedagožka a spisovatelka
Franz Josef Arnold (1888–1962), architekt
Rudolf Sieber (1897–1976), filmový producent, manžel herečky Marlene Dietrich
Anton Bruder (1898–1983), grafik a malíř
Otto Král (1904–1943), sokolský pracovník, skaut, odbojář
Martin Glaessner (1906–1989), australský profesor, geolog a paleontolog
Otto Hanzlíček (1911–1940), stíhač 312. československé stíhací perutě RAF
Heinz Edelmann (1934–2009), grafik a ilustrátor
Luděk Bukač (1935–2019), hokejista, hokejový trenér
Bohunka Waageová (* 1948), malířka a grafička
Jiří Bálek (* 1965), dokumentarista a herpetolog
Václav Fořtík (* 1970), politický aktivista, editor
Jiří Sebastian Voborský (* 1974), tanečník a choreograf
Zuzana Bergrová (* 1984), atletka, olympionička
Obyvatelé
Eduard Jakob Weinmann (1852–1928), obchodník, podnikatel a mecenáš
Ignaz Petschek (1857–1934), uhlobaron a mecenáš
Leopold Pölzl (1879–1944), starosta města, významný komunální politik, antifašista
Viktor Ullmann (1898–1944), hudební skladatel, dirigent a klavírista
Jaroslav Foglar (1907–1999), spisovatel a nejznámější český skaut
Alfréd Piffl (1907–1972), architekt a historik, zachránce Bratislavského hradu
Václav Sedláček (1917–1939), pekař, spolu s Janem Opletalem oběť demonstrace z 28. října 1939
Stanislav Hejduček (1919–2004), operní zpěvák
Jaroslav Brodský (1920–1981), zakladatel K 231
Helena Borská (1928–2004), amatérská historička
Jaroslav Velinský (1932–2012), spisovatel a trampský písničkář
Miroslav Houra (1933–2006), malíř a grafik
Petr Vopěnka (1935–2015), matematik, ministr školství
Ludmila Škorpilová (1936–2016), operní pěvkyně
Bohumil Němeček (1938–2010), olympijský vítěz v boxu
Partnerská města
Do roku 2022 byl partnerským městem i ruský Vladimir, smlouva byla vypovězena v důsledku útoku Ruska na Ukrajinu.
Odkazy
Literatura
ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. 109 s. ISBN 80-7044-256-5.
BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1.
Cajthaml, F. Staré pověsti ze středohoří a podkrušnohoří. Ústí nad Labem: 1923.
FEDOROVIČ, Tomáš; KAISER, Vladimír. Historie židovské komunity v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 2005. 123 s. ISBN 80-86646-12-2.
Hulpach, V. Pohádkové vandrování po Čechách. Praha: Albatros, 1992.
Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4.
Externí odkazy
Galerie Ústí nad Labem na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústí nad Labem na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Ústí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Ústí nad Labem ve Wikislovníku
Ústí nad Labem v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Kaynak: Wikipedia – Ústí nad Labem · CC BY-SA 4.0
Tarihi
Ústí, Alman Nasyonal sosyalizmin merkezi olmuştur. 15 Kasım 1903 tarihinde, Österreich Alman İşçi Partisi ("Avusturya'da Alman İşçi Partisi") kurulmuş ve bu ileride Südet Alman Nasyonal Sosyalist Partisi ve Avusturya Milli Sosyalizm'in temeli olacaktı. Bu partilerin kendi edebiyat kitaplarının çoğu Ústí'de basıldı. 1938 yılında Yeni Yıl Arifesinde Naziler, yerel Sinagogları yaktı ve bir et fabrikası haline getirdiler. Savaş sırasında kentin Yahudi sakinlerinin büyük çoğunluğu Nazi ölüm kamplarına gönderildi. 17 Nisan-19 Nisan 1945 tarihleri arası şehir Müttefik Kuvvetleri tarafından bombalandı ve 500'den fazla kişi hayatını kaybetti. 31 Temmuz 1945'te Alman sivillerine karşı Ústí Katliamı yapıldı. 1945 ve 1946 yılında, 53.000 insanın üzerinde etnik Alman bölgeden kovuldular. 1970'li-1980'li yıllarda çok sayıda Panel binalar inşa edildi. 1989'daki Kadife Devrimi'nde Çekoslovakya'da komünizmin yıkılmasından sonra şehrin ağır sanayisi ekonomik sıkıntılar yaşadı.
Turizm
Střekov kalesi şehrin güney banliyösünde yer almaktadır. Ústí, Bohemya dağlık arazisinin (České středohoří) romantik manzara turizmi ve Ceske Svycarsko milli parkı sayesinde bir merkezdir.
Şehir toplu taşıma
Şehir, otobüs ve troleybüs hatlarını içeren toplu taşıma ağına sahiptir.
Demiryolu taşımacılığı
Usti nad Labem dış hatlarda Berlin-Viyana ve Berlin-Budapeşte-Belgrad-Sofya (Baltık-Orient) ile kesişen dört tren istasyonları ile önemli bir demiryolu düğümüdür.
Nehir taşımacılığı
Elbe Nehri Hattı Almanya, Benelüks ülkeleri, kuzey Fransa ve önemli deniz limanlarına erişim sağlanmasında Batı Avrupa nehir hatlarının bir kavşak noktasıdır.
Hava taşımacılığı
Şu anda, küçük spor uçaklar için bir havaalanı yapım aşamasındadır. Uçaklar için en yakın havaalanı Prag'a (92 km) veya Dresden'e (75 km) mesafede bulunmaktadır.
Mariansky Köprüsü

Mariansky Köprüsü 1998 yılında açıldı. Köprü beş yıllık bir süre içinde inşa edilmiştir. İnşaası için CZK 750 milyon (37.500.000 $) fazla yatırım yapılmıştır.
Kaynak: Wikipedia – Ústí nad Labem · CC BY-SA 4.0
Administrative division
Ústí nad Labem is divided into four self-governing boroughs. In addition, Ústí nad Labem consists of 22 municipal parts (in brackets population according to the 2021 census):
Etymology
The name Ústí means 'river mouth' in Czech and refers to the mouth of the Bílina, which lies immediately south of the city centre. The suffix nad Labem means 'on the Elbe', and serves to distinguish the city from the other places called Ústí in the Czech Republic. The German name Aussig (earlier Ausk or Usk) derives from Úsť, an abbreviated form of the Czech name. Before Czechoslovak independence, it was the usual name for the city in English.
Geography
Ústí nad Labem is located about 65 kilometres (40 mi) north of Prague and 45 km (28 mi) south of Dresden in Germany. It lies mostly in a hilly landscape of the Central Bohemian Uplands, but it also extends into the Most Basin in the northwest. The highest point is the hill Široký vrch at 659 m (2,162 ft) above sea level. The city is situated at the confluence of the Elbe and Bílina rivers. Half of Lake Milada lies in the municipal territory. The southern part of the territory lies in the České středohoří Protected Landscape Area.
History
10th–15th centuries
The first verified written mention is in the charter of the chapter at the Church of St. Stephen in Litoměřice, dated to 1056 or 1057. In 1249, it was first mentioned with the title of royal town. The charter of the Prague Benedictine monastery from 993 was considered to be the first written mention of Ústí nad Labem, but its legitimacy has been called into question.
In the second half of the 13th century, King Ottokar II invited German settlers into the country and granted them a German form of municipal incorporation, thereby founding the city proper. In 1423, as King of Bohemia, Sigismund pledged the city to Elector Frederick I of Meissen, who occupied it with a Saxon garrison. On 16 June 1426, after the city was besieged by the 25,000 Hussites, the besiegers defeat a German army of 70,000 troops was sent to its relief but the Hussites defeated the Germans amid great slaughter. The next day, the Hussites stormed and razed the city. It was left derelict for three years before rebuilding began in 1429.
16th–19th centuries
The city was again burned down in 1583 and was sacked by the Swedes in 1639 amid the Thirty Years' War. It also suffered grievously during the Seven Years' War and was near the 1813 Battle of Kulm between France and the alliance of Austria, Prussia, and Russia during the Napoleonic Wars. As late as 1830, its population was only 1,400.
As part of the Kingdom of Bohemia, it was eventually incorporated into the Habsburg monarchy and heavily industrialised over the 19th century. After the Compromise of 1867, it headed the Aussig District, one of Austrian Bohemia's 94 district commissions (Bezirkshauptmannschaften). In the 1870s, with only 11,000 people, it was a major producer of woolen goods, linen, paper, ships, and chemicals and carried on a large trade in grain, fruit, mineral water, lumber, and coal. By 1900, large-scale immigration had boosted the population to nearly 40,000, mostly German, and added glass and stone to its trades. The local river port became the busiest in the entire Austria-Hungary, surpassing even the seaport in Trieste.
Economy
Ústí nad Labem is the economic centre of the Ústí nad Labem Region and the seat of many industrial companies. The largest industrial employers with its headquarters in Ústí nad Labem and at least 500 employees are Spolek pro chemickou a hutní výrobu (chemical industry) and Strabag Rail (construction industry). Other large industrial companies in the city include Kone Industrial (manufacture of elevators), Severotisk (printing industry) and Pierburg (manufacture of car parts).
Transport

Road transport
The D8 motorway (part of the European route E55) from Prague to Dresden intersects the western border of Ústí nad Labem. The European route E442 from Liberec to Karlovy Vary, formed by first class road, also passes through the city.
The bridge Mariánský most is a road bridge over the Elbe which was built over a period of five years and opened in 1998. It is one of the main landmarks of the city. International Association for Bridge and Structural Engineering ranked Mariánský most among the 10 best structures of the world in the decade.
City mass transport
The city has a network of mass transport that includes bus and trolley bus lines. The city has its own transport company, Dopravní podnik města Ústí nad Labem.
Railway transport
Ústí nad Labem is an important railway node with four railway stations. The largest of these is Ústí nad Labem main railway station which is served by international EuroCity trains. Ústí nad Labem lies on the line from Prague to Děčín, which is part of several international lines, and thus the city has direct connections with Berlin, Budapest, Graz and Zurich. Lines of national importance are Prague–Cheb and Ústí nad Labem – Kolín.
River transport
The Elbe River Line is a junction with the West-European river lines opening access to Germany, Benelux countries, northern France and to important sea ports. Freight transportation and pleasure cruises are run on the water line section Pardubice–Chvaletice–Ústí nad Labem–Hřensko–Hamburg.
Air transport
An airport for small sports planes (ICAO code LKUL) is located northwest of the city. The nearest public international airports are Václav Havel Airport Prague (64 km) and Dresden Airport in Germany (56 km).
Education
The city is home of the Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem. This public university has about 8,500 students and with about 900 employees, it is one of the most important employers in the region.
Sport
The local ice hockey club HC Slovan Ústečtí Lvi. The football club is FK Viagem Ústí nad Labem, which plays at the Městský stadion.
The city hosts the Ústí nad Labem Half Marathon, one of the World Athletics Label Road Races.
During the 1950s and 1960s, the motorcycle speedway team AMK Ústí nad Labem raced in the city. It raced initially at a stadium in the Bukov area until it was converted into an athletics facility in 1960. Then the team raced at a track in the Klíše area from 1967 to 1968 and finally in Polepy. The team raced in the inaugural 1956 Czechoslovak Championship and won two silver medals and three bronze medals from 1961 to 1971.
Sights
The Střekov Castle is one of the main sights of Ústí nad Labem, and one of the most visited tourist destinations in the whole region. It is located in a southern suburb of the city. The castle was built in 1316–1319. With a break in 1945–1992, it has been owned by the Lobkowicz family since 1563.
The Church of the Assumption of the Virgin Mary was built in 1318 and is located in the city centre. It is well known for its leaning tower. The tower is 65 metres (213 ft) high and its deviation, caused by bombing at the end of World War II, is 201 centimetres (6.59 ft). It is the most leaning tower north of the Alps.
A significant landmark is the hill Větruše with an observation tower and the Větruše Castle, which was built in 1847 as a hotel and restaurant serving cultural and social purposes.
In Krásné Březno part is located the Ústí nad Labem Zoo, founded in 1908. A notable building is the Krásné Březno Castle. It is formed by the Old Castle, built before 1568, and by the New Castle, built in the early 17th century and modified in the Baroque style in the first half of the 18th century. The castle is surrounded by an English park. Nowadays the castle serves as the seat of the branch of National Heritage Institute of the Czech Republic.
Twin towns – sister cities
Ústí nad Labem also cooperates with Dresden, Germany.
Kaynak: Wikipedia – Ústí nad Labem · CC BY-SA 4.0
